Recenze: Final Fantasy VII Remake – návrat legendy

Jen málokterá hra se mohla těšit takové oblibě jako první hra ze světoznámé série Final Fantasy, která vyšla na konzoli PlayStation 1 v roce 1996 – Final Fantasy VII. Příběh Clouda, Tify, Aerith a dalších bojovníků proti bezohledné energetické korporaci Shinra zaujal hráče po celém světě natolik, že její remake se stal jednou z nejočekávanějších her posledních let. A jak tedy dopadl?

Shrnutí:

Prvotřídní grafické zpracování
Dynamická akční hratelnost s dávkou taktiky
Skvělý příběh
Postavy, které si zamilujete

Remake se většinou drží příběhové linky původní hry, s tím rozdílem, že se věnuje pouze první části – městě Midgar. Díky tomu došlo ke značnému rozšíření příběhových linek i aktivit, takže mnohem lépe poznáme vedlejší postavy i samotný život ve slumech midgarského Sektoru 7. Nevýhodou je, že oproti původní hře, je v remaku samotná hlavní příběhová linka více roztahaná, protože ony důležité dějové momenty nejsou před hráče kladeny ve stejné kadenci jako předtím, pořád se ale jedná o skvělý příběh, který vás chytne pustí až když budete koukat na závěrečné titulky.

Další hlavní změnou je samozřejmě grafika celé hry. Tady hra dopadla na jedničku, grafické podání je na prvotřídní úrovni, kde každá část hry je graficky dechberoucí. Nejefektnější jsou ovšem souboje s bossy, kde budete sbírat čelist ze země – v dobrém slova smyslu samozřejmě.

Poslední hlavní změnou je soubojový systém, z pomalejšího a metodického ATB systému původní hry je v remaku jeho značně zrychlená a akčnější verze. Hráč ovládá jednu postavu z celé party, kde musí ručně útočit, uhýbat či blokovat. Postupně se také nabíjí ATB body, za které je možné používat silnější útoky jako jsou kouzla, či speciální schopnosti. Celkově se jedná o povedený systém, který úspěšně klasiku převedl do současnosti.

To samé se tedy dá říct o celém remaku, který je téměř perfektním převedením milované klasiky do moderního hávu. Největší nevýhodou je pouze dlouhé čekání na další část příběhu.